Zírám na prázdnou stránku a nenapadá mě jak. Jak na ni promítnout tu pestrost zážitků, pocitů a emocí, které ve mně tenhle výlet vyvolal. Proto taky píšu článek (zase) na poslední chvíli. A možná i proto, že jsem se mezitím naplno vrátil do naší “vyspělejší” části Evropy, kde se čas měří na minuty a sekundy a nikdy ho není dost. Zkusím se tedy na chvíli dostat zase tam, kde ještě lidi mají čas na úsměv, povídání a na společné radosti i smutky. Ale popořadě… Jak to všechno vlastně popsat, nebýt sentimentální ani patetický a nevršit jedno klišé na druhé? Tak třeba: “Corale se vydaly na další výlet.” (Tak a jednu floskuli máme hned s krku.) Tentokrát do Maďarska a do Srbska.