7. září se náš sbor žamberského gymnázia Corale vydal na cestu do partnerského města Senftenberg v Rakousku. Nebo lépe řečeno, do blízkého města Krems, kde jsme měli přes víkend bydlet. Všichni jsme se na tuto cestu už dlouho těšili a doufali, že bude krásně, což se nám vyplnilo. Celý víkend nás provázelo nádherné slunečné počasí s teplotou kolem 27°C. Pojďte si přečíst, co jsme všechno zažili.

Jak už jsem zmínila, domovem nám po dobu pobytu byla krásná malá ubytovna ve městě Krems an der Donau. Prvním bodem programu byla právě procházka tímto městem. Role průvodců se zhostili Karl Edlinger a paní Hana Chvátilová. Mimochodem, právě oni nám pomohli zorganizovat celý zájezd.

Krems toho nabízí spoustu. Je to krásné město na břehu Dunaje s kouzelnou původní částí města. V ní se dá vedle roztomilých malých uliček najít původní brána – Steiner Tor. K dalším zajímavým památkám patří například kostel sv. Víta a kašna se sochou klečícího muže a stojící ženy, která nabízí mnoho různých vysvětlení, proč asi muž klečí. Atmosféru podtrhují ženy v klasických jednoduchých rakouských krojích. Za zmínku také stojí umístění věznice uprostřed města hned vedle univerzity. Že by nějaká výhružka?

Odpoledne jsme vyrazili do Senftenbergu a vyšlapali si skrz vinice na zříceninu hradu Senftenberg. Při pohledu na hrad vás hned upoutají pozůstatky dvou věží, jedné hranaté a druhé kulaté. Hranatá dvaceti čtyřmetrová věž patří k nejstarším částem hradu vůbec. Zato druhá kulatá byla vystavěna mnohem později pouze jako důkaz pánova bohatství. Páni na Senftenbergu patřili vždy k těm bohatším, neboť právě tudy vedla Solná stezka na sever a každý, kdo chtěl projet, musel zaplatit mýtné. Hrad byl právě kvůli bohatství a blízkosti Osmanské říše velice dobře chráněn proti napadení, jedna jeho zeď je dokonce široká pět metrů! Díky tomu všemu mohl hrad vzkvétat až do doby, než se v Polsku objevily solné doly. Sůl se nemusela dovážet a hrad postupně ztrácel své postavení a krásu. Tečku za tím vším udělaly nájezdy Švédů na konci třicetileté války. Švédové hrad kompletně vypálili a od té doby je v troskách.

Ještě ten den večer nás čekal koncert na Sportfestu v Senftenbergu. Zpočátku jsme se báli, že nikdo nepřijde, a pak, že se jim třeba nebude líbit, že zpíváme jen česky a anglicky. Ovšem všichni návštěvníci koncertu nás mile překvapili. Nejen, že jich přišlo hodně, ale dokonce dokázali vytvořit naprosto dokonalou atmosféru, ve které se nám skvěle zpívalo. Museli jsme dokonce přidávat tři písničky! Byl to krásný večer a my jsme rádi, že jsme mohli být jeho součástí.

V neděli ráno jsme bohužel museli opustit náš víkendový domov a rozloučit se s Karlem Edlingerem, Senftenbergem i Kremsem. Paní Chvátilová nás ještě doprovodila na krásný klášter Göttweig, ze kterého je nádherný výhled do údolí Dunaje i na Krems. Tam se s námi rozloučila a my se vydali pomalu, ale jistě k domovu.

Byl to opravdu nádherný víkend, na který budeme všichni ještě dlouho vzpomínat. Za celý sbor Corale bych chtěla poděkovat zejména třem lidem. Karlovi Erlingerovi, Haně Chvátilové a naší sbormistryni Ivě Mimrové, protože bez nich bychom se nikam nedostali. A také musím samozřejmě poděkovat našemu gymnáziu a městu Žamberk, že nás v těchto akcích podporuje.

Napsala: Aneta Marešová
Původně publikováno jako článek Směr Seftenberg na gyzamb.cz, 13. září 2012
Redakčně upraveno.